Vzpomínáte si ještě na základní školu, kdy jste stále jenom sportovali, když jste měli tělocvik a třeba některé žáky tělocvik vůbec nebavil? Já si vzpomínám na základní školu, kdy jsme měli tělocvik a měli jsme tam takovou starší paní učitelku na tělocvik. Paní starší učitelka na tělocvik byla taková zvláštní, ona snad ještě zastávala nějaké starodávné triky anebo tipy, které se týkají tělocviku, vždycky nás nutila dělat něco, co jsme nechtěli a říkala, že když my tohle dělat nebudeme, že budeme z toho nemocní a že potom budeme chodit křiví a rozlámaní.
Samozřejmě, že my jako děti na základní škole jsme jí věřili, ale postupem času, když už si začalo stěžovat více rodičů, že děti jsou třeba z toho nějaké nešťastné, že neumí nějaký sport, jako například kotrmelec anebo skákat přes kozu, tak potom ředitel bohužel musel tuhle paní učitelku na tělocvik vyhodit. Musel ji jednoznačně propustit, protože já jsem slyšela, že tahle paní učitelka byla docela psychicky nemocná a že ona se už vůbec do školy nechodila. Já se tomu ani nedivím, když v té době jí bylo skoro sedmdesát let, tak jsem si řekla, že kdybych já náhodou byla paní učitelka tělocviku a měla bych učit malé děti tělocvik, tak bych samozřejmě byla nějaká mírnější a milá a mě by to moc bavilo.
I když jsem potom zkoušela dělat nějaké zkoušky, abych třeba mohla vést nějaké zábavní sportovní kroužky, tak se mi to bohužel nepodařilo. Ale řekla jsem si, že bych tohle mohla zkusit také příští rok. Vždyť sportovní kroužky a další sportovní aktivity jsou pro mnoho dětí opravdu hodně důležité. A kdybych vedla třeba nějakou skupinku holčiček nebo chlapečků a dělala bych gymnastiku, kterou jsem dělala také. Potom na základně a na střední škole. Tak si myslím, že by to mnoho dětí bavilo. Navíc si myslím, že děti v dnešní době také dávají přednost sportu než počítačovým hrám. Kolikrát to vidím i na dětském hřišti, kde se schází čím dál tím více dětí.