Asi není nikoho, kdo by doma neměl alespoň jednu květinu v květináči. A je pravdou, že existuje mnoho druhů, které v podstatě kromě pravidelné zálivky příliš péče nepotřebují. Většinou si je však pořizujeme v podstatě jako svého druhu dekoraci. Avšak k tomu, aby dobře vypadala, musí přispívat i květináč. Je však faktem, že naprostá většina květináčů je naprosto obyčejných. Proto si na ně pořizujeme nejrůznější obaly. Ty mohou být z mnoha materiálů, přičemž nejdůležitější vlastností je, aby nepropouštěly vodu. Ač se nám to totiž nezdá, jejich původním úkolem není „obalit květináč“, nýbrž podobně jako podmiska zabránit tomu, aby se voda, kterou do květináče nalijeme a která vyteče spodem, rozlila všude možně.
A ano, květináče musí mít díry, tedy pokud chceme, aby v nich umístěná květina přežila. Jinak dochází k akumulaci vody, což vede k hnilobě kořenů a následném úhynu. I to je také důvod, proč bychom neměli sázet květiny do obalů. Samozřejmě jich existuje velké množství druhů. Tím nejoblíbenějším a nejrozšířenějším jsou plastové obaly na květináče. Ty se prodávají v mnoha nejrůznějších velikostech a barvách. Jejich výhodou je dlouhá životnost a také velký výběr, který je dnes k dispozici. Nehledě na to, že plast je velmi voděodolný. To však neznamená, že nenajdeme i jiné typy.
Známé jsou například ty terakotové. Ty nepůsobí tak uměle jako plastové a navíc absorbují vodu, čímž nadále předchází hnilobě kořenů. Nevýhodou je jejich kratší životnost, snadná rozbitnost a také to, že po nějakém čase už nevypadají nejlépe. Zde samozřejmě záleží především na naší volbě. Měli bychom však mít na paměti, že v tomto případě by měl vzhled hrát až druhou roli. Tím hlavním by pro nás mělo být, co je nejlepší pro onu květinu. Tedy alespoň pokud chceme, aby nám rostla a prospívala. A to, co je nejlepší pro ni, je bohužel jen málokdy to samé, co se líbí nám.