Můj syn si přeje, aby dostal k narozeninám nějaké elektro, jenomže já stále nechápu, co bych tvému synovi také měla pořídit. Je mu teprve 6 let. A myslím si, že pro šestileté děti je to opravdu hodně náročné, něco vymyslet k narozeninám. Vůbec jsem nevěděla, co mu mám pořídit. Chvíli jsem uvažovala, že bych mu vzala nějaké elektronické hračky, protože elektronické hračky jsou podle mého názoru nejvíce vhodné pro dítě. Když to koupím v hračkárně a bude to elektronická hračka, tak potom nemusí vůbec nic řešit. Nemusím řešit to, jestli je to vhodné pro dítě anebo není.
Ale můj syn řekl, že nechce žádnou hračku z hračkárny. On by prý chtěl mít vlastní mobilní telefon. Byla jsem docela v šoku. Absolutně jsem nevěděla, kde syn na to přišel, že vlastně i dítě může mít vlastní mobilní. A když jsem se syna zeptala, kde na to přišel, že i dítě může mít mobilní telefon, tak on mi řekl, že jeho kamarád už ho má také. Já vím, že můj syn chodí ke kamarádovi tady vedle u nás v bytovce, ale myslela jsem si, že se tam stále hrají s autíčky nebo podobně. Anebo že si hrají na zahradě? Máme velikou společnou zahradu. Ale syn si tam hrál asi u jeho kamaráda s mobilním telefonem.
Samozřejmě že chápu, že každé dítě chce to, co vidí u druhých. Já se tomu nedivím, protože tohle jsem si přála také jako dítě. Já jako dítě jsem si přála videohry a potom také PlayStationy. Bohužel se mi nesplnil ani jeden sen. Neměla jsem PlayStationy ani videohry. Ale měla jsem alespoň herní konzoli, byla taková stará a byla téměř už retro. Ale co jsem měla dělat? Samozřejmě, že jsem byla ráda i za tohle. Lepší mít něco než nemít nic. Alespoň nejsem vůbec náročná. Rodiče mě naučili to, že když na to nemám peníze, že si tohle nekoupím. Ale jsou lidé, kteří si na technice nebo na elektru dávají hodně záležet. Kupují si to i na splátky. Někdy to splatí, ale bohužel to dopadne i špatně, že se lidé zadlužují a nemají na splátky.