Používat jej pouze k hovorům, to už se dneska nenosí. Děti v něm mají hry, které hrají buďto spolu, nebo proti sobě chlubí se tím co umí a bez mobilu už nejdou ani na WC. Dospělí v něm mají také hry, ale to už jen někteří, ne všichni, ovšem mají tam zase něco jiného. Třeba filmy nebo hudbu. Popřípadě také obojí. Takže ani oni již nemají telefon pouze na to, k čemu je primárně určen. Což je však pochopitelné. Když už to máme a můžeme to využít, tak proč to neudělat. Jsou děti, které tam mají také nějaké to učivo. Zda se mu věnují či ne, to už je druhá kapitola věci. I dospělí tam mají třeba angličtinu.
A platí pro ně totéž, co pro děti. Ano, mobil může sloužit i k učení. Nikde není psáno, že s jeho pomocí uděláte maturitu, ale pomáhat může. V každém případě jej neškodí ho v tomto směru minimálně alespoň vyzkoušet. Existuje spousta aplikací k učení jazyků, matematiky, nebo třeba i českého jazyka. Vidíte sami, že mobil je funkcemi nabitý a o některých ještě ani nevíme. Pak se není co divit, že jej taháme všude s sebou. A že se s ním chodí i do postele. Bohužel jsou lidé, kteří se bez něj nemohou a nechtějí obejít. Ani minutu bez něj nevydrží. Když jim nikdo nevolá, tak se každých deset sekund podívají nervózně na displej.
A pak začnou koukat na Face Book, nebo jiné sociální sítě, nebo začnou všude rozesílat zprávy. Tato nemoc má dokonce už i své pojmenování. Je to nomofobie. Možná vás název nemoci trochu plete, protože ti vzdělanější vědí, že fobie je chorobný strach. Ano, správně a v tomto případě jde o chorobný strach ze ztráty mobilu, či ztráty signálu, nebo tak podobně. Jistě to chápete a není třeba to dále rozpitvávat. Zcela jistě se vás to netýká. Což je dobře. Ale dávejte si pozor, abyste do toho nespadli. Může se to stát, aniž se toho nadějete. Je třeba si to hlídat a mobil používat skutečně jen když je to třeba.